Název

Norsko a lezení na Lofotech 30. července - 22. srpna 2012

Popis

O výletu do Norska jsme přemýšleli určitě nejméně posledních 8 let - a letos se plán konečně uskutečnil. Hlavním cílem výpravy bylo souostroví Lofoty a tamní tradiční lezení v nádherné kompaktní žule. Ale museli jsme se tam nějak dostat, takže jsme vytvořili dvě zcela nezávislé automobilové osádky a každá se v různou dobu a různou cestou vydala tam daleko na sever. Měl jsem tu smůlu, že jsem se stal příslušníkem pětičlenného družstva v pětimístném voze a ještě ke všemu jsem musel celou cestou sedět vedle Fufiny Ale nějak jsme to přežili, viď? Z významnějších zastávek jsme ještě v Dánsku navštívili město Aarlborg a nejsevernější mys Jutského poloostrova u Skagenu. Po přeplavení do Norska jsme začali v národním parku Jotunheimen výstupem na nejvyšší horu Galdhopiggen 2469 m, následovala Zlatá stezka s návštěvou Geirangerfjordu a průjezdem Cestou Trollů, potom Trondheim, překročení Severního polárního kruhu a setkání obou skupin v Narviku, odkud je to na Lofoty už jen co by kamenem dohodil (tedy v severském měřítku). No, a kde jinde začít s lofotským lezením než na proslavené Svolvaerské koze včetně klasického přeskoku mezi oběma růžky? S Mikuldou jsme si na seznámení se Svolvaergitou dali linku Rapellruta 5+ (2 délky, 50 m) a potom zdejší nejznámější cestu Forsida 6- (5 délek, 130 m), která nám ovšem vzhledem k extrémně pomalému páru lezoucímu před námi zabrala hezkých 5 hodin Následující den byl ve znamení lezby na útesu zvaném Gandalf, na který jsme s Mikuldou a Holáskem vyběhli stejnojmennou linku Gandalf 5+ (3 délky, 100 m). Protože ten den se mnou už nikdo dál lézt nechtěl, věnovali jsme odpoledne prohlídce rybářské vesničky Henningsvaer, která je současně lofotským lezeckým centrem. Lezecké vyvrcholení přišlo ve středu, kdy jsme si s Lonym vyběhli klasiku klasik, zdejší vůbec nejznámější cestu Vestpillaren 6+/7- (11 délek, 450 m) na majestátního Prestena. Navazující třídenní déšť lezecký harmonogram lehce narušil, stihli jsme ale aspoň návštěvu Lofotského akvária, Vikingského muzea a lovení lofotských kešek s Alčou. Zároveň jsme se rozloučili s osádkou Holáskova vozu, která odjela objevovat zbytek Norska. Po skončení monzunového období jsme se věnovali jednodélkovým linkám v blízkosti kempu v sektoru Paradiset v oblasti Kalle a byl to opravdu ráj: Na stěně Dashboard Light jsme si postupně dali cesty By the Dashboard Light 4, Too Wide for Paradise 3+, morálovou Heart of Paradise 7 a Back to Paradise 3+. Odpoledne na vedlejší stěnce Living in Paradise přímo nad mořem jsme potom vylezli stejnojmennou linku Living in Paradise 5+ a vedlejší Lost in Paradise 5+. No, a jak jinak zakončit lofotské lezení, než si poslední den za odměnu vylézt druhou velmi známou cestu, konkrétně Bare blabaer 5 (7 délek, 240 m) v oblasti Djupfjord. Lofoty jsme opustili lodí směřující do přístavu Bodo a pak už vše probíhalo v rychlém sledu: Severní polární kruh, jeskyně Gronligrotten u Mo i Rana, Sognefjord, prohlídka Bergenu, Hardangerfjord a vodopády Voringsfossen, výstup na útes Prekestolen nad Lysefjordem, prohlídka Stavangeru s návštěvou Muzea těžby ropy a přístavní město Kristiansand, kde jsme Norsko opustili lodí směr dánský Hirtshals a potom už jen dál na jih, domů. Celkem jsme driftovali 24 dní, plavili se na 10 lodích a najeli 7777 km

Kategorie a štítky

Nastavení