Název

České středohoří 12. května 2012

Popis

Mám to tam strašně rád. Líbí se mi ty malé kuželovité kopečky vyrůstající z okolní roviny. A co teprve v květnu, všechno tam voní, dole kvetou řepková pole a výhledy z vrcholů na okolní krajinu jsou jak z letadla. Loni jsem kvůli večerní Milešovce už nestihl Sutom, a včera nastal čas ten restík dodělat. Sobotní deštivé počasí sice nevypadalo nijak slibně, ale když se moudrá hlava podívala do Aladina na numerický model srážek, bylo jasné, že po poledni tam už ani nekápne. Takže jsem ráno sedl do auta, studenou frontu projel napříč, u Prahy přestalo pršet a dvě hodiny po startu už mě v Sutomi vítají první sluneční paprsky probleskující mezi mraky. Začal jsem výstupem zvířecími cestičkami na vrchol zalesněného Sutomského vrchu, kde jsem ještě nikdy nebyl. Poté jsem rychle přeběhl na vedlejší Holý vrch, a tady posbíral pár krystalků augitu a amfibolu vyvětrávajících ve svahu ze zdejšího čediče. Následoval přesun do obce Děkovka, ale ještě cestou jsem zastavil v polích pod velkým lomem téměř zničeným Vršetínem, na který jsem měl také už dlouho zálusk - než ho rozeberou úplně. V Děkovce jsem neodolal, a vyběhl druhou stranou než minule z Chrášťan na vrchol Oltáříku, odkud byly opět nádherné rozhledy do kraje. Ale mým skutečným posláním v Děkovce bylo vystoupit na vrchol vedlejšího Plešivce - a to se mi bohužel nepodařilo, celý kopec byl obehnán vysokou ohradou jakési obory - takže pytel. No nic, jede se dál. Už ráno v Sutomi můj zrak upoutala neznámá strmá a poměrně vysoká hora na druhé straně údolí. Mapa mi řekla, že hora se jmenuje Lipská, že je vysoká 688 m a že bych se na ni mohl dostat z obce Lhota, ačkoli značka na vrchol nevede. Takže po chvilce už stoupám po zvířecích cestičkách strmým východním svahem mezi znělcovými sutěmi a jaké je mé překvapení, když na vrcholovém hřebeni potkávám hezky prošláplou cestu naučné stezky! Rozhledy z vrcholu jsou monumentální, určitě letos nejhezčí zážitek. Inu, a protože každej výlet do Středohoří je třeba zakončit nějakým monumentem, a minule to byla Milešovka, letos padlo rozhodnutí na Lovoš, a to výstupovým směrem z Opárna. Z vrcholu samo krásné večerní výhledy, hlavně na Lovosice a Polabskou nížinu. Pak ještě přejíždím do Litoměřic, kde se kouknu do centra v okolí náměstí, těsně před osmou stihnu koupit sejr a dva rohlíky ve vietnamském obchůdku (vlastně jsem celej den nejedl) a hurá do Hradce, tentokrát severní variantou přes Úštěk a Doksy, což je taky paráda.

Kategorie a štítky

Nastavení